Návrh spojovacích uzlů v ocelovém ztužení je zásadním aspektem zajištění bezpečnosti a spolehlivosti celého systému ztužení, který vyžaduje zvláštní pozornost v několika aspektech. Za prvé, pevnost uzlu musí odpovídat pevnosti ztužujícího prvku, který je schopen přenášet osové síly, ohybové momenty a smykové síly a nesmí se stát slabým místem v konstrukci. Koncentrace napětí v uzlu se musí vypočítat během fáze návrhu a zatížení by mělo být rozloženo pomocí opatření, jako jsou výztužné desky nebo žebra, aby se zabránilo lokalizovanému selhání.
Za druhé, výběr způsobu připojení je kritický. Mezi běžné metody patří šroubové spoje, svařování a kolíkové spoje. Šroubové spoje usnadňují demontáž a seřízení, ale stupeň šroubu a předpětí musí splňovat požadavky. Svařované spoje poskytují kontinuitu a vysokou pevnost, ale kvalita svařování a zbytkové napětí musí být kontrolovány. Čepové spoje jsou vhodné pro kloubové uzly, umožňují určitou rotaci, ale musí být ověřena pevnost čepu ve smyku.
Za třetí, tuhost a flexibilita uzlu musí být vyvážená. Příliš tuhé uzly mohou vést ke koncentraci napětí, zatímco příliš pružné uzly mohou způsobit nadměrnou deformaci. Omezení na uzlu by měla být určena na základě celkového chování výztužného systému během fáze návrhu. Například uzel musí být schopen přizpůsobit se určitým posunům v důsledku teplotních změn nebo sedání základů. Dále nelze přehlédnout konstrukční detaily uzlů, jako je uspořádání svarů, rozteč a okrajová vzdálenost šroubů a provedení protikorozních opatření. Tyto detaily přímo ovlivňují odolnost a únavovou životnost uzlů.
